Den 1. – cesta tam a noc v kempu Am Kapellenweg
Vyrážíme brzy ráno z Prahy. Kolas s Kočmenem mě vyzvedávají kolem páté hodiny ranní. Naložíme batoh a dalších výbavu. Můžeme vyrazit směr Švýcarsko. Máme před sebou něco přes 800km. Naše trasa vede přes Plzeň. Česko opouštíme na hraničním přechodu Rozvadov. Cesta přes Německo ubíhá rychle. Projedeme Mnichov a za chvíli jsme na hranici se Švýcarskem. Protože nejsou v EU zóně, tak vypínáme mobilní data. Jinak bychom se asi nedoplatili. Kupujeme švýcarskou dálniční známku, která je o něco levnější než v Česku. Několik desítek kilometrů po dálnici najíždíme na menší silnice, které vedou často přes serpentiny. Kolem nás jsou pastviny krav a hory. Zastavíme se u ledovce Rhoneglestcher a fotíme místní ikonický Hotel Belvédère. Ve večerních hodinách konečně dorazíme do kempu Am Kapellenweg. Postavíme stan, dáme pivo a jdeme spát, abychom mohli ráno vyrazit co nejdříve. Noc byla poměrně chladná. Kemp leží v alpském údolí poblíž řeky.
Den 2. – Monte Moro pass a noc v Rifugio Scarteboden
Ráno jsme sbalili stan, odvezli auto na placené parkoviště, protože v kempu jsme ho nechat nemohli. Autobusem se svezeme k přehradě Mattmark. Z hor k nám se ženou mraky. Vypadá to, že bude pršet. U přehrady si na vařiči uvaříme polévku a jdeme. Sotva jsme vyšli, tak začíná pršet. Naštěstí nějakou chvíli jdeme přes tunel. Přestává pršet a vyleze slunce. Jakmile jsme se dostali na druhou stranu přehradu, tak nás čeká první větší stoupání k Monte Morro (2853m). Zde se nachází hraniční přechod Švýcarsko/Itálie. U zlatého monumentu dáváme kratší pauzu. Další zastávka byla o pár minut později v italské chatě a restauraci s názvem Lago Smeraldo u jezera. Pak už nás čekalo jen klesání až k chatě Rifugio Scarteboden. Z chaty jsme měli krásný výhled na nejvyšší horu Švýcarska – Dufourspitze (4634m). Ubytovali jsme se v podkrovním pokoji, který byl krásný a prostorný. Pak nás čekala vydatná večeře o čtyřech chodech. Přežraní jdeme spát.
Den 3. – Passo del Turlo a noc v Rifugio Pastore
Po snídani v Rifugio Scarteboden se vydáme dál. Pokocháme se ještě výhledem na nejvyšší horu Švýcarska a jdeme. Sejdeme do města Macugnaga (území Staffa). Za městem se objeví krásné jezero Lago delle Fate a pak nás čeká stoupání k sedlu Passo del Turlo (2738m). V sedle bylo docela větrno a chladno. Protože jsme trochu mrzli, tak jsme si uvařili polévku. Přešli jsme sedlo a sestoupali dolů až k chatě Rifugio Pastore. Zde jsme ubytovali v pokoji s dalšími lidmi. Jeden starší pár z Nizozemska a jeden chlápek až z Aljašky, kterého jsme pak viděli každý den, protože šel úplně stejnou trasu jako my. Dali jsme večeři na terase a opět se kochali krásným výhledem na nejvyšší horu Švýcarska. Tentokrát to bylo trochu z jiné strany.
Den 4. – Col ‘d Olen a noc v Rifugio Gabiet
Další den je před námi a my opět vycházíme brzy ráno. Procházíme okolo krásného horského městečka Alagna Valsesia a dojdeme k osadě s názvem Rifugio Zar Senni. Nachází se v krásně zeleném údolí kolem kterého je hodně pastvin pro krávy, husté lesy a samozřejmě hory. Ideální místo na přestávku a tak dáme svačinu, a vyrážíme dál. Tento den byl nejteplejší. Teploty přesahovaly hodně přes 20 stupňů a slunce pálilo. Máme před sebou jedno z nejhorších stoupání z celého trailu k Passo Foric (2432 m). Čekal bych tady jen kamenitou krajinu, ale omyl. Většinu povrchu tvořily zelené louky. To se v takové nadmořské výšce moc nevidí. Před námi je další stoupání k sedlu Col d’Olen (2881 m). Zde už louky střídá kamení. V sedlu už je docela chladno. Větší nadmořská výška jde znát. Polévka na zahřátí přišla vhod. Po překonání sedla nás čekala cesta k chatě u jezera Lago Gabiet. Bylo ve velké klesání po štěrkovité cestě a to nebylo vubec příjemné. Večer konečně dorazíme k chatě Rifugio Gabiet. Po ubytování jsme se šli ještě podívat k jezeru. Dali jsme večeři a šli spát.
Den 5. – bouřka a Rifugio Guide Frachey
Další den bylo probuzení do deštivého rána, které se po našem odchodu z chaty změnilo na bouřku. Chtěli jsme se ještě jednou podívat k jezeru Lago Gabiet, ale kvůli počasí jsme to vzdali a vydali se dál. Najednou jsme se ocitli v silné bouřce, které přestala až jsme došli k městu Tschaval, kde jsme to vzdali a objeli hřebenovku autobusem. Cesta autobusem trvala asi 2 hodiny. Vystoupili jsme na zastávce ve městě Antagnod a vydali se směrem k chatě. Počasí nám zde už přálo. Čekalo nás ještě docela slušné stoupání k chatové oblasti zvané Résy. Jakmile jsme vyšli kopec objevila se před námi chata Rifugio guide Frachey. Dostali jsme pokoj, ve kterém byly s námi ještě další dvě holky, které jsme často potkávali na TMR. V noci přišla ještě jedna další bouřka.
Den 6. – Theodul pass a noc v Rifugio Theodul
Probouzíme se tentokrát do slunečného dne a vyrážíme zase dál. Začíná pro mě nejzajímavější úsek naší cesty. Konečně přicházejí krásné výhledy na ledovce a my si začínáme uvědomovat co nás čeká při výstupu na Breihorn, který se uskuteční už zítra. Cestou míjíme pár vodopadů a těšíme se z dalších stoupání. Procházíme kolem krásných jezer s názvem Gran Lago a Lago della Punta di Rollin. Dojdeme k umělé nádrži Bacino Cime Bianche, ze kterého je poprvé výhled na Matterhorn. Ten je bohužel kompletně pod mrakem. Cestou k Theodul pass jsme zklamaní z velkého zásahu lidí do přírody a to z důvodu výstavby nové lanovky. Unavení konečně přichází k chatě Rifugio Theodulo. Matterhorn stále v mracích, ale alespoň máme krásný výhled na ledovec a částečně vidíme i Breihorn. Jdeme spát, zítra vstáváme kolem čtvrté hodiny ranní.
Den 7. – Breithorn, Matterhorn a Zermatt
Máme tu vrcholový den, který nezačíná úplně hezky. Venku tma a silná sněhová bouře. Snídáme a rozmýšlíme se zda pujdem na Breithorn (4164m) nebo ne. Počasí je stále špatné a po snídani se rozhodneme, že do toho jdem! Navlečeme na sebe všechno oblečení, na boty připevníme mačky a vyrážíme. Vstupujeme na ledovec Theodulgletscher a všímáme si prvních puklin, které se dají snadno překročit. Široké byly asi přes 30 centimetrů. Jejich hloubku jsem nedokázal změřit. Dojdeme k vrcholu Testa Grigia (3479 m) a nastal čas navázat lano. Teplota klesla pod -10 °C. Pocitová teplota je díky větru ještě o něco nižší. Přivázaní lanem k sobě vyrážíme směr Breithorn. Stoupáme a teplota klesá mrznou nám prsty a díky větru se neslyšíme, i když na sebe křičíme. Ve výšce něco přes 3700 m se rozhodneme, že to vzdáme a vracíme se zpět k Rifugio Theodulo. Chvíli se ohřeme a pak vyrážíme dolů ledovcem Theodulgletscher pod Matterhorn. Cestou vidíme vrchol Breithornu, který jsme bohužel nepokořili. Z ledovce se napojíme na trasu Matterhorn (4478m) glacier trail a jdeme blíže k Matterhornu. Čekáme na moment, kdy zmizí všechny mraky z vrcholku, uděláme několik fotek a pokračujeme dál do Zermattu odkud vlakem jedem do města Stalden, kde přestoupíme na autobus a jedem do kempu v Saas-Grund.
Den 8. – hurá domů
Po chladné noci vstáváme brzy. Sbalíme stan a vyjíždíme z kempu směr domu. Opět si užíváme serpentýny ve Švýcarsku a objíždíme několik krásných jezer. Přestávek moc nemáme a jednou jedeme po dálnici která hraničí s Lichtenštejskem a najednou jsme už v Německu a zastavujeme se v prvním McDonalds, který vidíme. Pak už bez přestávek jedeme až do Prahy, kde nás Kolas rozveze k našim domovům.
- Datum: 20. 7. – 27. 7. (8 dní)
- Nejhezčí místa: Passo Foric, Col d’Olen, Theodul pass, Matterhorn, Zermatt
- Nejvyšší bod: 3750 m. n. m. cestou na Breithorn
- Trasa celkem: 110 km