Dne 2. prosince 2023 jsem se zúčastnil mého prvního ultra trail závodu 30. jubilejního ročníku Pražská Stovka. K tomuto závodu s dlouholetou tradicí jsem se dostal přes kolegu z práce. Neváhal jsem a rozhodl jsem se zkusit jak to zvládnu. Tak jsem se přihlásil a dostal startovní číslo 442. Zaregistroval jsem se na trasu C – 50 km. To byla ta nejkratší. Celková trasa z Prahy byla 135 km a z Mělníka 75 km. Teprve týden před startem jsem se dozvěděl jaká bude přesná trasa. Ta byla ze Mšena přes Kokořínsko do Kravaře. Startovalo se asi kilometr za městem z hospůdky Romanov. Zde proběhla rychlá registrace účastníků, kterých bylo přes šedesát. Dostali jsme kartičku kontrolních bodů a šlo se na závod. Startovali jsme v 10:40. Někteří vyrazili jako střela. Jiní to zase vzali klidnou chůzí. Já byl něco mezi.
A hurá do drsného kokořínského terénu, který byl více jak 20 cm pod sněhem. Pár dní předtím docela vydatně sněžilo a teplota se držela pod nulou. Předemnou bylo 20 kontrolních bodů (K22 – K41) u kterých vždy byla nějaká barevná fixa. S ní jsem musel vyplnit příslušné políčko v kartičce, kterou jsem dostal na startu. První kontrolní bod byl hned v hospůdce Romanov za Mšenem. Mimochodem v této hospodě čepovali pivo Zubr. Další kontrolní body na vyhlídkách, mezi skálama nebo ve zříceninách. Většinou bylo obtížnější se k nim dostat. Na trase bylo hodně spadlých stromů, které komplikovaly trasu. Jeden strom jsem viděl dokonce i padat! Bylo to celkem nebezpečné. Docela jsem se těšil až tuto oblast ve svahu přeběhnu, tak jsem raději přidal na tempu. První čipová kontrola mě čekala až v hospůdce stáj Zakšín. Zde byla i první občerstvovačka v podobně teplé polévky, čaje, ovoce a dalších pochutin. Vydržel jsem zde asi 20 minut a vyrazil dál. Předemnou byla ještě větší půlka trasy. Asi 27 km. Nebyl čas – ztrácet čas a pomalu se začalo stmívat. V Pavličkách se už setmělo a začala i klesat teplota. Další kontrolní bod na zřícenině hradu Čáp už byl ve tmě a hadička od vaku s vodou mi začala mrznout. Začal jsem pociťovat, že je předemnou asi nejnáročnější část trasy. Pomalu se blížil jeden z nejsložitejších kopců a to Vlhošť (614m), který jsem musel oběhnout a dostat se do vesnice Hvězda, kde mě čekala odměna a to v podobě další občerstvovačky. Dal jsem si další čtvrthodinou pauzu, kde jsem měl k jídlu výbornou sekanou, pár chlebů s nutelou a taky teplý čaj. A pak mě čekal další prudký kopec a to na zříceninu hradu u Hvězdy. Stoupání na Hvězdu mě docela překvapilo. Upřímně jsem nečekal, že to bude takový krpál a vůbec mě neuklidňovalo to, že mě teprve ten největší kopec čeká.
Finále se pomalu blíží, ale přede mnou je ještě jeden poslední kontrolní bod – Ronov. Ze začátku šlo o menší stoupání, které mi vubec nevadilo. Pak to začlo a já se těšil až budu nahoře. Stoupání se zdálo někonečné, ale povedlo se. Jakmile jsem byl nahoře, tak jsem si říkal, že už to mám vlastně za se sebou! Už žádný kopec. Teď už jen doběhnou do základní školy v Kravařích, kde je finish. Klesání šlo hladce. Ty poslední 2 km jsem letěl jako střela. Ve finále jsem doběhl v 22:30 s časem 11:47:46. Umítěsní 29. místo.
Na závěr bych chtěl napsat, že jsem si to moc užil. I když to bylo náročné a to díky nejel terénu, ale i počasí. Skoro celou dobu sněžilo a já měl hned od začátku mokro v botech. Čekal jsem, že budu mít několik krizových situálcí, kdy to vzdám. To se naštěstí nedostavilo. Organizace Pražské stovky byla výborná. Příští rok určitě zase!